Ahojte. Na začiatok chcem všetkým poďakovať, nakoľko vďaka trom hodinám strávených čítaním tohto fóra som dospel k záveru, že nás je podstatne viac, ako som si myslel :) skúsim pridať aj svoj príbeh, možno niekoho inšpiruje. Húliť som začal niekedy v 16 a momentálne mám 32, takže cca nejakých 16 rokov. Zo začiatku (prvé tri roky) som fajčil len pár krát do mesiaca, potom piatky, soboty a keď som mal 20 tak už som fajčil denne. Posledných 12 rokov som húlil prvú ligu, trávu som si nie len dopestoval, ale aj kupoval za pár korún. Spotreba 2 gramy denne nebolo nič nezvyčajné. Vediem relatívne úspešný život, mám priateľku už 10 rokov, BMW na dvore, titul pred menom a relatívne úspešnú firmu. Čo sa teda zmenilo, že chcem prestať ? Veľmi jednoduchá vec, tráva vám "vypatláva" mozog !! Možno vidíte realitu krajšie, možno sa vám darí, možno ste šťastný. Ale je to celé iba klam. Osobne mám problém sa sústrediť v podstate už na čokoľvek a o pamäti ani nehovorím. Mám prácu, ktorá ma baví, ale sú dni, keď nepohnem prstom a nakoniec si tieto dni ani nepamätám a to ma začalo vážne srať. Zlom nastal niekedy začiatkom roka (cca 3 mesiace dozadu) keď som si uvedomil, že s tým neviem prestať. Skúsil som, vydržal som 4 dni. Po ďalšom prefajčenom mesiaci som znova skúsil, vydržal som 3 dni. Teraz skúšam znova. Dnes je tretí deň, ale som pevne rozhodnutý, že najbližšie tri týždne sa toho nedotknem. Aj keby prišiel pápež s matkou Terezou :) Za tri týždne idem na viac dňovú túru do hôr s kamarátmi huličmi, tak mi je jasné, že tam asi znova podľahnem, ale po tejto túre mám v pláne s tým seknúť natrvalo. To bude taká moja rozlúčka. Tráva mi dala strašne moc, naučil som sa komunikovať s mojím nerváckym ocom, spravil som výšku bez väčších stresov, dostal super nápady pri podnikaní, ale ani toto všetko nestojí za to, čo prežívam teraz. Pamäť mimo, koncentrácia nula bodov, pravidelné bolesti hlavy, problémy zaspať, nočné potenie, ľahostajnosť voči všetkému. Možno sa vám bude zdať, že všetko je v poriadku, ale po pár prefajčených rokoch, keď si nebudete vedieť spomenúť s kým ste boli na dovolenke a 5 dňový výlet sa vám zleje do troch pár sekundových útržkov, zistíte, že ste v pekle a to vám za to určite nestojí. Hodne zdaru všetkým, ktorí sa ako ja rozhodli poraziť tohto démona, ktorý chodí v maske anjela. Takže moja rada na záver, vyskúšajte, kľudne si dajte raz do mesiaca na nejakej párty, ale ako náhle budete fajčiť trávu jeden krát týždenne a viac, seknite s tým ! Peace

hello. i am wertekson

Ahoj, taky se podělím :) Je mi 40 hulím od 15. Od cca 20 let jsem hulil první ligu dva tři G denně. Když jsem poznal bývalou manželku tak jsem na cca 8 měsíců přestal. Hezká ženská udělá moc :D Ale po narození cvrčka jsem se k tomu vrátil. Zhruba před dvěma lety jsem se vyhrabal z extra problémů a měl nápad přestat.
Průběh celkem v klidu, dva dny bez spánku a pak už to šlo. Jenže po asi 6 měsících jsem si dal brko a po dalším půl roku jsem na tom byl stejně jako před tím. No tragédie.
Teď jsem se zlomil a zařekl že s tím končím.
Minule jsem to udělal tak že z 5 nebo 7 špeků denně jsem to během týdne skrouhl na jednoho s cca 90% tabáku. To jsem držel týden pak to vypnul. Dva dny bez spaní, jak píšete pocení neklid asi klasika. U mne se to ještě projevilo na cigaretách. S hulením jsem si dal tak 10 cigaret denně, teď jsem na krabici denně.
Když jsem přestával minule tak mi pomáhali na usnutí prstovou jógu a lehčí meditace před usnutím.To jsem se i ty tři hodiny vyspal.
Můj názor je že pokud člověk chce přestat musí být rozhodnutý a pak ještě důvod.
Osobně funguji tak že pro sebe to dělat nebudu (mě to za to nestojí) ale třeba kvůli synovi. To už asi stojí za to aby se nemusel stydět.
Přeji všem co se rozhodli jako já přestat aby to vydrželi a našli tu správnou motivaci a skoncovali s tím.

Tak jsem včera sesal poslední kotel v Bongu s tím že už musím přestat. Hulil jsem cca 6let, z toho 3 řekněme že kazdej den a to minimálně G, spíše více. Nikdy mi nepřišlo ze by si tělo udělalo zavislost, když travka nebyla tak sem i pár dní v klidu preckal. Ale od dnešního rána jsem jak hromádka neštěstí a to by se ještě dalo. Ale ta nespavost je hrozná, vím jak píšeš dá se to řešit různými psycho medikamenty ale to je přesně klín na klín. A tak se chci zeptat máte vy nějaké řešení jak spolehlivě usnout? Alespoň usnout, termolegulaci a pocení přežiji ale chci spát (a to běžné spím 5h denně) a prostě to nejde ....včera večer fungovali dvě rychlí pivka ale přejít z trávy na chlast abych usl asi taky nebude to praví ořechový.....a jen dodám že jsem byl uživatel perníku řekněme tak 2 roky a v poslední fázi dosti ale dokázal jsem s tím seknout že dne na den a abstinenční příznaky? Žádné. Tak proč mi trvá dělá takoví problém?

Nevím, jestli si to tady přečteš, každopádně léky na spaní jsou velkým strašákem, ale mám od psychiatričky potvrzené, že se mohou užívat klidně 5 týdnu a nezpůsobí závislost. Samozřejmě ale v malých dávkách a ne 3 hypnogeny naráz :-)) Takže začít nespavost řešit léky je naopak nejlepší nápad. Jsou to léky - léčí....

Já kouřil 15 let, Abstinuji jen 3 týdny, jsem na začátku, ale upřímně se cítím mnohem lépe, kdybych si dal jointa jednou za čas, což plně toleruji u jiných, tak klidně hulím dál, ale uvědomuji si, kolik času jsem díky trávě ztratil.
Tráva je menší zlo oproti Alkoholu, ale hulit každý den je prostě špatné. Děkuji za tyto stránky a Všem co hulí nadmíru doporučuji se zamyslet, jako jsem to udělal já !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj,

když čtu vaše příspěvky, jsou všechny vážně jak přes kopírák. A já si vždycky myslela, že jsem jediná, kdo má s trávou problémy tohoto typu. No, koukám, že nejsem. Že jenom ti, co hulí, nikdy nepřiznají, že mají problém. Je mi 29. Hulit jsem začala v 15. Nikdy nezapomenu na moje první brko. Ukecanost, smích, asi hodinu jsem mlela v kuse blbosti, komentovala dění okolo mě a všechny bavila. Vždycky jsem měla z drog strach, ale tohle brko odstartovalo všechno... Ne nadarmo se říká, že je to přestupní droga. JE! Člověk ztratí zábrany a strach zkusit něco tvrdšího... Ale to je zase jiný příběh - zpátky k trávě. Zhruba 4 roky jsem hulila několikrát týdně s partou přátel, nekupovala jsem si, spíš jsme se skládali na gram a ten společně hulili. Tehdy jsem prohlásila, že se nikdy v životě nesmím naučit balit, protože pak budu hulit furt... Jenže po pár letech už mě to unavilo. Začala jsem mít totiž potřebu hulit denně. Což obnášelo každý den sehnat někoho, kdo mi to ubalí... Tehdy jsem ještě neměla pocit závislosti. Prostě když jsem nesehnala, tak jsem byla naštvaná, ale svět se nezhroutil... To všechno se změnilo před 4 lety, kdy jsem se naučila balit... To byla cesta do pekla.... Začala jsem si kupovat po trojkách, pak po šestkách, nakonec rovnou po desítkách. Gram denně do mě padnul jak nic, o víkendu klidně i dva. Začala jsem si dávat dvě brka před prací. Prostě první, co jsem ráno udělala, bylo, že jsem otevřela oči, šáhla na noční stolek, ubalila a odpálila jointa v posteli....... pak jsem si dala dalšího, pak teprve jsem šla do práce. Další brko hned, když jsem přišla domu, no a pak klidně dalších 5 před spaním... Jenže jsem začala cestovat. Letadlem... tam si člověk trávu nelajsne vzít, když letí přes půlku světa do zemí, kde je za to těžký žalář. A v tu chvíli mi poprvé došlo, že mám sakra problém. Výbuchy vzteku, roztěkané oči a hlavně - neschopnost usnout. VŮBEC! Začala jsem to řešit. Nejprve přes server koncimshulenim.cz. Podařilo se... na dva měsíce a pak bum... znovu. Takže další řešení - ambulantní léčba, skupinové a individuální terapie v Sananimu. Podařilo se... na tři měsíce... Prakticky jsem hulila, i když jsem tam chodila a lhala o své závislosti.... Pokaždé, když jsem si takhle dala pauzu a zase začala, pokaždé jsem do té závislosti spadla okamžitě a pokaždé mi to ještě víc podělalo hlavu. Neschopnost udržet myšlenku. Například jdu do koupelny pro mobil, který jsem zapomněla na pračce, a když tam dojdu, zapomenu, co jsem tam vlastně chtěla. Zapomínám na schůzky, na věci do práce, slovní zásoba se ztenčuje. Kolikrát si nedokážu vzpomenout ani na tak primitivní slovo jako je šuplík nebo polička... Člověk není schopný jít se projít, je líný cokoliv dělat. Prostě se odpálí a čumí nebo paří na kompu nebo kecá se stejně zhuleným člověkem o nesmyslech. Je unavený, šíleně unavený a prostě vypálený.....

Před týdnem jsem si opět řekla DOST! Moc bych si přála, abych tentokrát dokázala přestat hulit navždy. Navždy znamená nedat si brko ani jednou za rok. Protože pro mě znamená první brko okamžitou závislost, i když si pokaždé říkám "Ježiš néé, už néé, jenom jednou na chuť, nejsem blbá." Jo, jsem blbá! Takže týden nehulím. Že nejsou po trávě absťáky? Pěkná kravina! Každou noc propotím pyžamo. Pot má divný chemický odér. Nespím. VŮBEC. Musím si vzít prášek na spaní, abych usnula alespoň na 4-5 hodin. Jsem vzteklá, strašně! Roztěkané oči, najednou přeboostěná energií, nevím, co dělat dřív. Chuť na trávu není. To nemám nikdy, což je možná zvláštní, ale samozřejmě pozitivní. Klepou se mi ruce. Jsem samozřejmě příšerně unavená z nevyspání. Vyskakují mi teploty, třeba i 38. Nevolnost od žaludku spojená s lehkou úzkostí. Pocit, jako bych měla vylétnout z kůže... Ale! Tohle všechno ustane... Za týden, za dva bude relativní klid. Mozku trvá měsíc, než se začne vracet do normálu (alespoň tak mi to říkal odborník). Už nechci nikdy začít, nechci se už k tomu vracet. Závislost je hnusná věc. Tráva je hnusná droga!!!

Všem kteří tomu nevěří, kteří ji pokládají za srandovní věc, věc na uvolnění a podobné výmluvné nesmysly.... NIKDY S NÍ NEZAČÍNEJTE! Je zrádná! Nežijete v pralese v souladu s přírodou, kde jsou přírodní drogy cestou k duševnímu poznání. Žijete v hektické době, kdy je tráva jenom náhražkou uvolnění. Ale stejné uvolnění vám dá meditace, běh, sex, procházka, dobré jídlo, koncert, muzeum, hezká knížka.... Tráva mi zničila nevratně paměť. Už to nikdy nebude to, co to bývalo. Něco se vrátí, to rozhodně, ale ne na 100%.

Děkuji autorovi těchto stránek - strašně moc děkuji, že se někde můžu rozepsat a svěřit. Že nejsem jediná, že fyzické absťáky mají všichni, a že spousta lidí s touhle sračkou také bojuje. Nevzdávejte se! Já se taky nevzdám! Jsem odhodlaná tuhle válku jednou provždy vyhrát :-)

Krásný den a hodně štěstí všem abstinentům!

díky Simi

Mluvis mi z duše. Je to boj. Hodně sil přeji.

........... a o 2 a půl roku později řeším opět to samé....... Tenkrát jsem to nezvládla. A teď je to peklo ještě horší........ četla jsem na netu krásnou a pravdivou větu: "Uvědom si, že trávu buď nezkusíš nikdy, nebo se připrav na to, že ji budeš hulit celý život." Bohužel, mám pocit, že tenhle kolotoč snad nikdy v životě nezastavím :(